Recepty
PRŮVODCI
Archiv
Inzerce
Kontakt
Hledat
Jak přežít Londýn a nezbláznit se? Velmi obtížně! Je tam toho totiž tolik, že i dva roky prázdnin by byly málo. Slavní šéfkuchaři, světový fine dining, nekonečný street food i pestrá kávová scéna. Co vybrat, kam zajít, co nevynechat? Úplný recept vám nedám. Mám ale seznam fajn míst, která mi udělala radost. Není jich moc a je to od každého kousek!
Na Blumenthala jako historika ostrovní kuchyně jsem byl děsně zvědavý. Podnik není úplně nový a neměl všude vřelé přijetí. Dinner by Heston má ale přeci jen dvě hvězdičky od Michelina a super umístění ve světové padesátce. I když je restaurace v luxusním hotelu Mandarin, není to žádná nafuněnost, a zážitek z oběda byl moc příjemný.
Jídla na lístku jsou inspirována starými jídly s historií až do 14. století, která Heston Blumenthal jako kulinární archeolog vykopal z archivů a znovu po svém interpretoval. Vše v jednoduchém á la carte menu a méně bláznivě než ve Fat Duck. Zároveň ale s prostorem pro Blumenthalova proslavená jídla, aby si fanoušci přišli na své (meat fruit, triple cooked chips, snail porridge).
Historická kaše z pšenice lámanky tak měla podobu lehkého chodu s grilovanou chobotnicí a libečkem. Obyčejný steak & chips zase přivedli k totální dokonalosti a už tak skvostné hovězí vylepšili o morek, mushroom ketchup a Blumenthalovy proslavené hranolky. Pro mě tenhle mix fungoval výtečně a dost jsem si to užil!
Jídla: Frumenty (rok 1390, £18,50 - chobotnice, špalda, libeček, řasa dulse, mořský vývar), Spring tart (rok 1720, £13,50 - jahody Gariquette, růže, libeček, bazalkový jogurt, zmrzlina z kozí smetany), Triple cooked chips (£6).
Pohodový a neformální podnik, kde se všechno točí okolo ohně a kouře. Čekejte maso na grilu, z udírny i pomalu pečené. A vše na špičkové úrovni. Já byl úplně unešený a Pitt Cue už při další návštěvě Londýna určitě nevynechám.
Jídla jsou minimalistická a bez zdobení. Většinou jen dokonale ochucený a připravený kousek masa - hovězí jazyk, pomalu pečený jehněčí krk nebo uzený hovězí krk. A k tomu chuťové podtrhnutí (šťáva, demáč) nebo naopak kontrast (pyré z cibule s římským kmínem, kysané zelí). Sedl jsem si na zadek i z příloh, které se objednávají zvlášť. Green chilli slaw a bramborová kaše s morkem a trochou silné šťávy jsou jídla, na která nutně potřebuju recept!
Shrnu to jen stručně – pokud máte rádi maso, tak to máte povinně!
Jídla: Hřebenatky, slanina a zelí (£10), Jehněčí krk (£14, v popředí), green chilli slaw a kaše s morkem uprostřed (á £5) a v pozadí ještě uzený hovězí krk.
Šéfkuchař Fergus Henderson se proslavil svým přístupem od čumáčku po ocas (nose to tail eating), kterým nakazil řadu šéfkuchařů po celém světě. Hlavní pobočka St. John je otevřená už od roku 1994 a je to asi ten nejméně strojený podnik, co jsem v Londýně viděl.
Malý prosvětlený dvorek s pekárnou a barem, v patře pak srandovní jídelna se spoustou malinkatých stolečků a židliček. Papírové ubrusy a velmi přátelská obsluha. Jídla jsou nestrojená, pořádná a technicky naprosto dokonalá. Dal jsem si třeba úplně obyčejné dušené telecí s mrkví a měl jsme z toho Vánoce. Až tak to bylo dobré!
Nutná zastávka pro opravdové fandy. Poznáte tu takovou tu úžasnou jednoduchost v jídle, ke které se moderní restaurace často ani nepřiblíží. Srdcovka!
Jídla: Salát z křupavé vepřové kůže a pampelišek (£8), morkové kosti (£8,90), dušené telecí s mrkví (£23,50), v pozadí dušené artyčoky s cizrnou (£15,50).
Zdejší šéfkuchař a spolumajitel James Lowe vařil několik let v kuchyni St. John, ze které si odnesl skvělý cit pro suroviny a jednoduchost. Jídla i interiér jsou ale v Lyle's o chlup modernější a odvážnější. Připravte se i na small plates určené ke sdílení a úsečné popisky.
Vaření v Lyle's je hodně zajímavé a postavené na spoustě úžasných surovin, které kombinují i upravují velmi citlivě. V kontrastu k St. John se tu ale vytrácí prvek pohody a jednoduchého uspokojení z jídla, který překrývá ambice kuchaře a jeho snaha o kreativitu. Což samo o osobě není vždy na závadu, ale jen abyste věděli, do čeho půjdete.
Jídla: Hrášek, bob a kozí sýr Ticklemore (£8,90), Chřest, mangalica a vlašáky (£8,90), vpravo racčí vejce (£7,70), Májovky s grilovaným toastem (£9,90), Hlava z pakambaly, srdíčko hřebenatky (£11,50).
Pekárna a bufáč s obloženými bejgly. Nejpopulárnější jsou ty s uzeným lososem nebo se soleným hovězím. Pokud tu uvidíte velkou frontu, tak se nenechte odradit – odsýpá to velmi rychle. Bejgl je správně žvejkavý a nasládlý. Se soleným hovězím, okurkou a hořčicí naprostá fantazie! Úplně obyčejná věc, kterou ale v Česku moc neznáme.
Jedno z nejmilejších překvapení. Ve Franco Manca dělají neapolskou pizzu kypřenou kvasem a pečenou velmi rychle při 500 °C. Pizza je charakteristická svou neuvěřitelně kyprou střídou a puchýřkatou kůrkou po okraji. Střed je naopak velmi tenký a polotekutý.
U nás je tenhle styl k vidění málokde, tak neváhejte. Franco Manca má v Londýně už přes 20 poboček a všude drží neuvěřitelně nízké ceny (i v Praze by to bylo levné).
Obligátní smažená ryba, pokud na tom trváte. Je ale vlastně docela jedno, kde se na ni vydáte. V Poppies si můžete sednout nebo si dát fish & chips pěkně do krabičky. Treska na obrázku byla perfektně vykřupaná a uvnitř lístkující a šťavnatá. V roce 2014 vyhráli The National Fish & Chip Awards, tak se tam klidně mrkněte na další vítěze.
Jestli máte rádi ramen, tak se v Londýně zblázníte! Shoryu je jen jeden z řetězců a restaurací, které v Londýně působí. Konkurence je ostrá a úroveň velmi slušná. Všechno jsou to navíc dost příjemné a neformální podniky, kde se najíte za fajn ceny. V Shoryu jsem si dal extra silný tonkotsu (neplést s tonkatsu, to je řízek) ramen s vývarem z vepřových kostí (£12). Je to takový tučný balzám na nervy a super jídlo k pivu. Nic komplikovaného, ale opět jedna z věcí, které v Česku nemáme.
Mimo Shoryu si klidně zapište i Bone Daddies, Tonkotsu, Ippudo, Kanada-Ya, Sasuke a Kirazu. Pardon, je toho vážně hodně a klidně by to vydalo na samostatného průvodce!
Na to jak je výběrová káva v Londýně rozšířená, jsem toho stihl obejít strašně málo. Ne všude se mi úplně líbilo a leckde jsem měl vyloženě škodolibou radost, jak je na tom Praha dobře. Postupně mě to ale začalo bavit, protože káva v Londýně je dost pestrá na to, aby si každý našel to své.
Super kávové zážitky jsem si odnesl z Kaffeine, Prufrock, Brooklyn Coffee, Workshop Coffee a z Origin Coffee Roasters. Espresso stojí okolo £2,50 (často rovnou double), cappuccino pak okolo £3.
Určitě si stáhněte aplikaci The London Coffee Guide. Má to v sobě mapku a sympatický seznam podniků. Snadno si tak vyberete kavárnu, která bude zrovna po cestě nebo v blízkosti ubytování na snídani.
Podobně jako s kávou je to v Londýně se street foodem, na který byste mohli klidně obětovat celý měsíc. Street food bývá na velkých trzích, v menších uličkách i v uzavřených food halls. Nejprofláklejší je určitě Brick Lane a Borough Market. Světový street food o víkendu nabízí Maltby Street Market.
U všech míst si vždy pohlídejte otevírací dobu. Ve špičkách a o víkendu vždy počítejte s davy lidí a s frontami.
V Londýně se to nikdy nedá stihnout všechno. Z fine diningu bych chtěl příště zkusit Hedone, The Clove Club nebo The Dairy. Přemýšlel jsem i o restauraci Gordona Ramsaye, Alaina Ducasse nebo Michela Rouxe. Minul jsem taky Ottolenghiho a zálusk si dělám i na restauraci Moro s bistrem Morito.
Pokud ještě nemáte dost, mrkněte na londýnské tipy na Scuku. Najdete tam pestrý výběr i pár zaručených tipů s recenzemi (na mapě). Přes 50 podniků!
HLEDAT
